Zobrazen 97. – 112. z 120 výsledků
Rio de Janeiro je jedním z nejzajímavěji situovaných měst. Pláže, zátoky a skalní masivy utváří jedinečnou scenerii, kterou jsem nikde jinde než v Riu neviděl. A když začne zapadat slunce a město se rozsvítí mnohabarevnými světly, přemění se v Rio de Janeiro v zářivý zlatý šperk posázený vzácnými kameny. Věřím, že tento dekorativní foto obraz dodá třeba obývacímu pokoji nebo zasedací místnosti elegantní a vznešenou atmosféru.
Krokodýli mě vždy fascinovali. Pamatuju si, když jsem fotil tuto fotku v jednom z billabongů v národním parku Kakadu. Byl to mžik, kdy krokodýl vyskočil nad hladinu. Měl jsem pocit, že za tu vteřinu mě svým pohledem proskenoval skrz na skrz. Vyhledávání predátorů ve volné přírodě je má velká záliba, byl jsem proto rád, že mi Jack, místní starousedlík, nabídl, že mě za krokodýli slanovodními zaveze na svém člunu. Zážitek, to byl na celý život.
Fotil jsem kalderové jezero Quilotoa Loop a stále jsem někde za mnou slyšel hihotání. Po chvíli mi to nedalo, otočil jsem se a kousek ode mne stály dvě krásné dívky. Jedna docela maličká, asi semdiletá holčička se držela za ruku své patnáctileté sestry a s úsměvem na tváři mě pozorovaly při práci. Kývnul jsem na pozdrav a zeptal se, jestli si můžu pořídit jejich portrét. Souhlasili a k mému překvapení zareagovali na foťák se samozřejmou přirozeností. Jako by to byly ostřílené fotomodelky, které před foťákem stojí dennodenně. Nestojí! Nicméně díky jejich bezprostřednosti mám na fotografii zaznamenanou opravdovou sesterskou lásku. Láska je!
Slope point je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Je až neuvěřitelné, že právě na tomto místě vítr nepřetržitě fouká 24 hodin denně 365 dní v roce. Není divu, že v této části nikdo nežije. Tady na konci jednoho světa jsem se ponořil do myšlenek a definitivně se rozhodl, kam budou mé kroky směřovat po návratu do České republiky. Pozoroval jsem vodu tříštící se o skaliska, sledoval vytrvalý let hejna racků, občasně cvakl spoušť a přemýšlel o životě. Krásné místo!
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Buddhistické chrámy ve mě vzbuzují pocit klidu, míru a jistoty. V Jihovýchodní Asii se navíc cítím jako doma. kdo ví? Možná jsem tu někdy v minulém životě skutečně žil. možná jsem i zažil právě chrámový komplex Bagan v dobách jeho největší slávy. Kdo ví? Pravdou je, že energie takových míst je nesmírně povzbuzující. Pevně věřím, že i povzbuzující energii dokáže předat obraz do interiéru. Člověk to často potřebuje. Na chvíli se zastavit, zklidnit mysl, nechat se unášet proudem energie a jen tak být. Přesně tak, jako jsem jen tak byla fotil tento západ slunce nad Baganem.
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Galapágy jsou rájem na Zemi. Nikde jinde na světě jsem neviděl takovou koncentraci volně žijících zvířat, jako právě na galapážských ostrovech. A ty západy slunce! Úplně cítím, jak se nohama bořím do vyhřátého písku, procházím se po pláži, kterou mám jen sám pro sebe, sleduji mořské vlny převalující se tam a zpět a užívám si krásně rozehrané barevné představení odehrávající se na nebi kolem mě. Klid a vyrovnanost je ten pocit, který jsem při pořízení této fotky prožíval. Dovedu si proto představit, že stejnou náladu dokáže tato fotka přenést třeba do ložnice, terapeutického centra nebo obývacího pokoje.
Pohled na úchvatnou stavbu zrcadlící se v řece Jamuně je okouzlující, stejně tak jako její romantická historie spojená s legendou o velké lásce. Taj Mahal nechal postavit císař Šahdžahán jako hrobku své ženě poté, co při porodu 14. dítěte roku 1631 předčasně zemřela. Své nejmilovanější choti Mumtáz Mahal tak císař touto stavbou věnoval věčnou slávu. Když jsem viděl nachově zbarvené nebe nad touto významnou stavbou, věděl jsem, že přesně to je ta správná chvíle na fotku. Tento obraz si určitě najde své místo u někoho s romantickou duší.
Na setkání s náčelníkem kmene Tocano nikdy nezapomenu. Tento vůdce kmene a šaman v jedné osobě mě nejenom zasvětil do léčivých tajů amazonského pralesa, ale má velkou zásluhu na boji o záchranu domorodých kmenů a jejich tradic v Amazonii. I u tohoto kmene jsem se přesvědčil, jak je důležité mít možnost vzhlížet k moudré, laskavé a spravedlivé autoritě, která dodává člověku odvahu, klid a jistotu. Stejně tak jako dodává jistotu, klid a odvahu člověku jeho rodina. Na setkání s náčelníkem kmene Tocano nikdy nezapomenu.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Indonésané Sulawesi považují za květinu mezi všemi ostrovy. V jeho centrální čísti v kraji zvaném Tana Toraja žijí Torajové, někdejší obávaní lovci lebek. Příchozím misionářům se sice podařilo převrátit jejich animistickou víru na křesťanství, ale některé zvyky, tradice a ceremonie se domorodcům podařilo zachovat. Dodnes věří, že kdysi dávno připluli jejich předci do země Toraja z hvězdokup Plejád na vesmírných korábech. Na jejich počest staví Tongonany, tedy tradiční domy ve tvaru vesmírných lodí. Hlavním smyslem života Torajů je navrácení jejich duší ze Země zpět k předkům, tedy zpět mezi hvězdy Plejád. Zvyky, tradice, rituály a vlastně celý jejich život, se tak točí okolo smrti. Tento portrét jsem pořídil právě na jedné takové ceremonii. pohled této holčičky pro mě vyzařuje klid a hrdost na tradice svého kmene.
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Je také neoficiálním symbolem pátého kontinentu. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy. Ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Uluru mě okouzlilo!
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy, ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Červené zbarvení Uluru je dáno oxidací složek obsahujících železo. Při návštěvě Austrálie je návštěva tohoto symbolu pátého kontinentu téměř povinností. Monolit je ve skutečnosti opravdu monumentální.
Indiáni kmen Waurá jsou nesmírně fotogeničtí. Pro jejich obřadní tance jsou u dívek nezbytné ornamenty, které jim malují jejich mámy. Používají k tomu přírodní červenou barvou urukú a černou genipapo. V chýši, kde se dívky zdobí, panovala nesmírně intimní atmosféra. Každá maminka se snažila, aby její dcera byla při tanci co nejhezčí.
Jeden pohled někdy stačí k tomu, aby se mi podlomila kolena. Tuto fotku jsem fotil v chýši, kde se dívky právě zdobily tradičními ornamenty. Zmáčkl jsem spoušť, ale v záplavě všech dojmů, prožitků a vyfocených snímků z vesnice tohoto indiánského kmene, jsem na fotku úplně zapomněl. Mou pozornost opět připoutala až doma, kdy jsem dělal výběr fotografií pořízených na této cestě. Pohled této dívky ve mě vzbudil mnoho myšlenek. Na co myslí? Koho nebo co pozoruje? Jaká je její budoucnost? Pro mě samotného je tato fotka pohledem do budoucnosti, kde silný kmen Waurá brání dál úspěšně své tradice, život v pralese provázaný s amazonskou džunglí a s osobitostí sobě vlastní žije naplněný a šťastný život. Minimálně takový, jaký jsem v xinguské vesnici poznal.