Zobrazen 17. – 32. z 120 výsledků
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Náčelník kmene Dani měl nejkrásnější a nejzdobnější čelenku. Zároveň jeho válečné malování působilo nejstrašidelnějším dojmem. Po sejmutí válečného pohledu to byl ale nesmírně laskavý a vtipný muž. Hrdě mě provázel vesnicí a ukazoval vše, co se mu podařilo vybudovat. Cítil jsem, že má ve vesnici respekt a že všichni její obyvatelé jsou spokojeni, že jim lesní duchové seslali silného a moudrého náčelníka. Často si kladu otázky, jak asi danijská vesnice v Baliemském údolí vypadá dnes?
Náčelník kmene Dani měl nejkrásnější a nejzdobnější čelenku. Zároveň jeho válečné malování působilo nejstrašidelnějším dojmem. Po sejmutí válečného pohledu to byl ale nesmírně laskavý a vtipný muž. Hrdě mě provázel vesnicí a ukazoval vše, co se mu podařilo vybudovat. Cítil jsem, že má ve vesnici respekt a že všichni její obyvatelé jsou spokojeni, že jim lesní duchové seslali silného a moudrého náčelníka. Často si kladu otázky, jak asi danijská vesnice v Baliemském údolí vypadá dnes?
Když jsem přicházel do vesnice kmene Dani, „přivítali“ mě její válečníci. A uvítáni to zprvu nebylo příliš přátelské. Válečníci na mě mířili šípy a já moc nevěděl, co si o tom myslet. Po chvíli, kdy si mě přísné oči mužů prohlížely a doslova proscanovaly, jsem byl do vesnice přijat. Jakmile náčelník odsouhlasil moji přítomnost, nálada ve vesnici se otočila o 180°. Všichni se na mě usmívali a se zájmem si mě prohlíželi. Danijové byli nesmírně přátelští a na vše, co jsem v jejich vesnici prožil, nezapomenu.
Nová Guinea je druhým největším ostrovem. Zároveň je také jedním z posledních míst na planetě Zemi, kde se alespoň částečně dochovala příroda ve své nejpůvodnější divoké podobě. Ostrov je jedinečný také tím, že zde i v dnešní době žijí již tisíce let neměnným způsobem nejstarší kultury světa, které moderní civilizace označuje za primitivní kmeny. Na vlastní oči jsem se ale přesvědčil že právě od těchto kmenů bychom se měli ještě mnohému naučit!
Když jsem odjížděl poprvé na ostrov Nová Guinea mým cílem bylo Baliemské údolí. Psal se rok 2005, domů jsem psal smsky jednou týdně, protože spojení s domovem z druhého konce světa bylo nepředstavitelně drahé. Internet v telefonech byl teprve v plenkách. Vůbec jsem nevěděl, co můžu čekat, ale mé fotografické i cestovatelské srdce zajásalo hned po přistání ve Wameně uprostřed ostrova. Navštívil jsem vesnici kmene Dani a byť zdejší domorodé kmeny žijí na úrovni doby kamenné, z pohledu jejich příslušníků jsem často cítil moudrost prověřenou generacemi předků. Moudrost, kterou nepředčí žádné výdobytky moderní doby.
Když jsem přicházel do vesnice kmene Dani, „přivítali“ mě její válečníci. A uvítáni to zprvu nebylo příliš přátelské. Válečníci na mě mířili šípy a já moc nevěděl, co si o tom myslet. Po chvíli, kdy si mě přísné oči mužů prohlížely a doslova proscanovaly, jsem byl do vesnice přijat. Jakmile náčelník odsouhlasil moji přítomnost, nálada ve vesnici se otočila o 180°. Všichni se na mě usmívali a se zájmem si mě prohlíželi. Danijové byli nesmírně přátelští a na vše, co jsem v jejich vesnici prožil, nezapomenu.
Nová Guinea je druhým největším ostrovem. Zároveň je také jedním z posledních míst na planetě Zemi, kde se alespoň částečně dochovala příroda ve své nejpůvodnější divoké podobě. Ostrov je jedinečný také tím, že zde i v dnešní době žijí již tisíce let neměnným způsobem nejstarší kultury světa, které moderní civilizace označuje za primitivní kmeny. Na vlastní oči jsem se ale přesvědčil že právě od těchto kmenů bychom se měli ještě mnohému naučit!
Když jsem odjížděl poprvé na ostrov Nová Guinea mým cílem bylo Baliemské údolí. Psal se rok 2005, domů jsem psal smsky jednou týdně, protože spojení s domovem z druhého konce světa bylo nepředstavitelně drahé. Internet v telefonech byl teprve v plenkách. Vůbec jsem nevěděl, co můžu čekat, ale mé fotografické i cestovatelské srdce zajásalo hned po přistání ve Wameně uprostřed ostrova. Navštívil jsem vesnici kmene Dani a byť zdejší domorodé kmeny žijí na úrovni doby kamenné, z pohledu jejich příslušníků jsem často cítil moudrost prověřenou generacemi předků. Moudrost, kterou nepředčí žádné výdobytky moderní doby.
Dia Capiro je dcerou náčelníka kmene Tocano. Její otec je na ni náležitě pyšný. S jejím fotogenickým pohledem a podmanivým úsměvem by o práci modelky v našem světě neměla o zakázky nouze. Pochází ale z jiné kultury. Žije se svým kmenem Tocano uprostřed džungle a stejně jako její otec – náčelník a šaman v jedné osobě, se snaží zachovat původní tradice kultury, ze které pochází. Tento střed dvou kultur je pro mě vždy velmi obohacující a inspirující.
Sloni jsou moudrá stvoření a pozorovat je ve volné přírodě je pro mě vždy dojemný zážitek. Věřte, že vzpomínky na africké safari nikdy neomrzí. Obzvláště v takovém momentě, jako je zachycen na této fotografii. Sloní máma s mláďaty ode mě byla jen pár metrů. Dokonalá svěží scenérie obklopující slony na mě už v okamžik focení působila nesmírně klidně. Ve spojení s moudrým pohledem samice ve mě vždy vzplane síla, která mě vede nejen v mém fotografickém životě kupředu. Stejně tak, jako ku předu směřuje tato sympatická rodinka.