Do Sydney jsem se zamiloval na první pohled! Zdejším architektům se tu totiž podařilo vytvořil dokonalou harmonii dvou světů – cihlové budovy koloniální architektury tu jako jednotlivé dílky puzzle zapadají do moderních výškových budov. Stejně dokonalá, tedy alespoň pro mě, je i věhlasná budova opery, která se velmi záhy od svého vzniku stala neodlučitelným symbolem této metropole. Opera Sydney House stojí na výběžku Bennelong Point v malebné zátoce Botany Bay. Dánský architekt Jørn Utzon se při jejím návrhu nechal inspirovat mořskými symboly jako je lastura nebo námořní plachty. Operu slavnostně otevřela v roce 1973 sama královna Alžběta II. Vždycky, když se podívám na tuhle fotku cítím nezaměnitelný svěží mořský vzduch, typickou australskou pohodu, která panuje i takovém velkoměstě, jakým je Sydney, ale i údiv na lidskými schopnostmi.
Australský outback mám rád ze dvou důvodů. Je neuvěřitelně poklidný. Jeho klid často přechází v nudu, ale nikdy ne na moc dlouho, protože i po padesáti kilometrové rovince přijde něco, co vás překvapí. Druhou věcí, kterou mám na této částo světa rád je to, že onen klid vám dovolí zpomalit a zamyslet se třeba sám nad sebou. Nad prací, kterou děláte, nad lidskou podstatou, nad plněním vlastních snů. Outback vám dovolí zamyslet se úplně nad vším.
Krokodýli mě vždy fascinovali. Pamatuju si, když jsem fotil tuto fotku v jednom z billabongů v národním parku Kakadu. Byl to mžik, kdy krokodýl vyskočil nad hladinu. Měl jsem pocit, že za tu vteřinu mě svým pohledem proskenoval skrz na skrz. Vyhledávání predátorů ve volné přírodě je má velká záliba, byl jsem proto rád, že mi Jack, místní starousedlík, nabídl, že mě za krokodýli slanovodními zaveze na svém člunu. Zážitek, to byl na celý život.
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Je také neoficiálním symbolem pátého kontinentu. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy. Ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Uluru mě okouzlilo!
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy, ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Červené zbarvení Uluru je dáno oxidací složek obsahujících železo. Při návštěvě Austrálie je návštěva tohoto symbolu pátého kontinentu téměř povinností. Monolit je ve skutečnosti opravdu monumentální.
Vidím to jak dnes. Procházeli jsme se s manželkou a rok a půl starou dcerou po Airlie Beach a má žena mi prozradila, že by si přála někdy se proletět vrtulníkem. Po pár krocích jsme v nedalekém parku spatřili malou helikoptéru, která nabízela vyhlídkové lety. Neváhal jsem ani na vteřinu a své ženě její sen splnil. Proletěla se s námi i naše dcera, která to zvládla s naprostým přehledem a radostí jásala hned, když jsme se odlepili od země. Manželka se smála od ucha k uchu po celý let no a já všechnu tu nádheru pod námi pozoroval skrz hledáček fotoaparátu. A takový je příběh, který se mi vybaví vždy, když vidím tuto fotku. Třeba se vám při pohledu na Whiteheaven Beach vybaví ten váš příběh.
