Burmese Python, Myanmar
Někdo hady miluje, druzí je nesnáší. Já patřím k té první skupině. Kdykoliv jsem v pralese, hady vyhledávám a fotím. Za touhle krajtou jsem šel neprostupným pralesem několik dní. Cestu jsem si musel prosekávat mačetou. V jedné z vesnic, do které jsem došel, jsem potkal Oliho. Tento bývalý voják mě dost výrazně upozornil, že část tohoto pralesa je stále zaminovaná. Nabídl mi, že půjde se mnou a že se pokusíme společně krajty, které zde žijí, nalézt. Musím přiznat, že jsem za jeho pomoc byl nesmírně vděčný. Společně jsme se tak prosekávali džunglí. Stoupali jsme do strmých kopců, brodili potoky, Já obtěžkán batohem s technikou, Oli vybaven ťapkami. Ale do cíle jsme došli a hada skutečně objevili. V tu chvíli jsem byl sice znavený jako pes, ale nesmírně šťastný. Ostatně jako vždycky, když splním cíl, který jsem si na začátku vytyčil.
