Osud domorodých obyvatel Aboriginců ve mě vyvolává smutek. Bohužel se tito domorodci nedokázali ubránit kolonizátorům a jejich smutná historie mnohé z nich vyhnala na okraj společnosti. O to víc mě těší, že jsou v Austrálii stále společenstva, která si svou zemitou kulturu rudého kontinentu stále udržuje a snaží se zprostředkovat ji i okolnímu světu. Tento chlapec patří ke kmeni Tjapukai, který obývá tropickou oblast v okolí Cairns. Z jeho pohledu jsem cítil především hrdost.
Osud domorodých obyvatel Aboriginců ve mě vyvolává smutek. Bohužel se tito domorodci nedokázali ubránit kolonizátorům a jejich smutná historie mnohé z nich vyhnala na okraj společnosti. O to víc mě těší, že jsou v Austrálii stále společenstva, která si svou zemitou kulturu rudého kontinentu stále udržuje a snaží se zprostředkovat ji i okolnímu světu. Tento chlapec patří ke kmeni Tjapukai, který obývá tropickou oblast v okolí Cairns. Z jeho pohledu jsem cítil především hrdost.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Někdo hady miluje, druzí je nesnáší. Já patřím k té první skupině. Kdykoliv jsem v pralese, hady vyhledávám a fotím. Za touhle krajtou jsem šel neprostupným pralesem několik dní. Cestu jsem si musel prosekávat mačetou. V jedné z vesnic, do které jsem došel, jsem potkal Oliho. Tento bývalý voják mě dost výrazně upozornil, že část tohoto pralesa je stále zaminovaná. Nabídl mi, že půjde se mnou a že se pokusíme společně krajty, které zde žijí, nalézt. Musím přiznat, že jsem za jeho pomoc byl nesmírně vděčný. Společně jsme se tak prosekávali džunglí. Stoupali jsme do strmých kopců, brodili potoky, Já obtěžkán batohem s technikou, Oli vybaven ťapkami. Ale do cíle jsme došli a hada skutečně objevili. V tu chvíli jsem byl sice znavený jako pes, ale nesmírně šťastný. Ostatně jako vždycky, když splním cíl, který jsem si na začátku vytyčil.
Náčelník kmene Dani měl nejkrásnější a nejzdobnější čelenku. Zároveň jeho válečné malování působilo nejstrašidelnějším dojmem. Po sejmutí válečného pohledu to byl ale nesmírně laskavý a vtipný muž. Hrdě mě provázel vesnicí a ukazoval vše, co se mu podařilo vybudovat. Cítil jsem, že má ve vesnici respekt a že všichni její obyvatelé jsou spokojeni, že jim lesní duchové seslali silného a moudrého náčelníka. Často si kladu otázky, jak asi danijská vesnice v Baliemském údolí vypadá dnes?
Když jsem přicházel do vesnice kmene Dani, „přivítali“ mě její válečníci. A uvítáni to zprvu nebylo příliš přátelské. Válečníci na mě mířili šípy a já moc nevěděl, co si o tom myslet. Po chvíli, kdy si mě přísné oči mužů prohlížely a doslova proscanovaly, jsem byl do vesnice přijat. Jakmile náčelník odsouhlasil moji přítomnost, nálada ve vesnici se otočila o 180°. Všichni se na mě usmívali a se zájmem si mě prohlíželi. Danijové byli nesmírně přátelští a na vše, co jsem v jejich vesnici prožil, nezapomenu.
Nová Guinea je druhým největším ostrovem. Zároveň je také jedním z posledních míst na planetě Zemi, kde se alespoň částečně dochovala příroda ve své nejpůvodnější divoké podobě. Ostrov je jedinečný také tím, že zde i v dnešní době žijí již tisíce let neměnným způsobem nejstarší kultury světa, které moderní civilizace označuje za primitivní kmeny. Na vlastní oči jsem se ale přesvědčil že právě od těchto kmenů bychom se měli ještě mnohému naučit!
Když jsem odjížděl poprvé na ostrov Nová Guinea mým cílem bylo Baliemské údolí. Psal se rok 2005, domů jsem psal smsky jednou týdně, protože spojení s domovem z druhého konce světa bylo nepředstavitelně drahé. Internet v telefonech byl teprve v plenkách. Vůbec jsem nevěděl, co můžu čekat, ale mé fotografické i cestovatelské srdce zajásalo hned po přistání ve Wameně uprostřed ostrova. Navštívil jsem vesnici kmene Dani a byť zdejší domorodé kmeny žijí na úrovni doby kamenné, z pohledu jejich příslušníků jsem často cítil moudrost prověřenou generacemi předků. Moudrost, kterou nepředčí žádné výdobytky moderní doby.
Váránasí je město modliteb, duchovních tradic a přechodu duší. Lidé se zde modlí na posvátných ghátech, úctívají hinduistické bohy, vykonávají důležité rituály a ceremonie. Městem protéká posvátná Ganga. Váránasí je neuvěřitelné místo s nepopsatelnou atmosférou. Pohledy zdejších lidí jsou plné víry. Věřím, že na toto místo se ještě někdy opět podívám. Tu mystickou atmosféru musím zažít ještě jednou.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Návštěva kmene stromových lidí Korowajů byla mým dlouholetým snem a jsem vděčný, že jsem si ho mohl splnit. Fascinován vším, co utváří život tohoto národa jsem hltal každičkou vteřinu strávenou uprostřed pralesa s těmito lidmi. Setkání mě změnilo, věřím, že k lepšímu. Po návratu do civilizace jsem si ještě víc uvědomil, jak důležitá je harmonie člověka s přírodou, jak důležité jsou mezilidské vztahy a jak nepodstatný je materiální svět. Lásku, přátelství a klid v duši mi do života přináší hlavně rodina a mí opravdoví přátelé.
S makaky se v Indii setkáte téměř na každém kroku. Z přítomnosti opic jsem ale většinou vnitřně nervózni, už několikrát se mi totiž stalo, že mi tato nevypočitatelná stvoření něco nepozorovaně sebrala. Naposledy přímo z ruky mé oblíbené sluneční brýle. Několikrát jsem byl také svědkem, že tlupa makaků odskákala s něčím foťákem Makakové jsou opravdu nevyzpytatelné opičky. Tohle mládě i jeho matka, které jsem potkal na rušné ulici ve městě Jaipur, byli naopak nebývale klidní. Skoro mi to připadalo, že je mé portrétování bavilo. A jako každé mláďátko i toto ztotožňovalo přírodní roztomilost.
S makaky se v Indii setkáte téměř na každém kroku. Z přítomnosti opic jsem ale většinou vnitřně nervózni, už několikrát se mi totiž stalo, že mi tato nevypočitatelná stvoření něco nepozorovaně sebrala. Naposledy přímo z ruky mé oblíbené sluneční brýle. Několikrát jsem byl také svědkem, že tlupa makaků odskákala s něčím foťákem Makakové jsou opravdu nevyzpytatelné opičky. Tohle mládě i jeho matka, které jsem potkal na rušné ulici ve městě Jaipur, byli naopak nebývale klidní. Skoro mi to připadalo, že je mé portrétování bavilo. A jako každé mláďátko i toto ztotožňovalo přírodní roztomilost.
