Keňský národní park Masai Mara je pro mě fascinující divadlo plné zvířecích aktérů, které bych dokázal pozorovat dlouhé hodiny. Minimálně dvě hodiny jsem strávil i focením tohoto lvíčete a jeho sourozenců, kteří dováděli s hravostí a zvídavostí dítěte. Na veškeré dění samozřejmě dohlížejí přísným okem i lví mámy, které svá mláďata vedou k jednomu jedinému cíli. Být silným jedincem, který v divoké africké přírodě přežije a zachová druh. Toto lvíčátko právě prozkoumává svět a přijímá zákonitosti lví smečky. Za kmenem stromu na éto fotografii se ale schovává další mládě. Nedlouho po stisknutí spouště fotooaparátu druhý lvíček „zaútočil“ na svého kámoše a začalo opravdové kočkování. Soustředil jsem se, aby mi neunikl ani jeden záběr. I přesto jsem se přistihl, jak mi jejich hravost, radost a roztomilost vykouzlily úsměv na tváři.
Austrálie má mnoho ikonických symbolů. Jedním z nich je i cedule Pozor klokani!. Na dlouhých rovinkách uprostřed pouště často bývají jediným zpestřením na cestě. Ale k nejmenšímu kontinentu světa to prostě patří. A věřte, že každý, kdo někdy byl v austrálii, má tuto ceduli ve svém archivu fotografií. Přesto i tato fotografie může mít svůj příběh. Třeba takový, kdy jsem přesně naproti této ceduli nakupoval poprvé v životě v selfe service stánku ty nejlepší pomeranče, jaké jsem kdy měl. Do připravené kasičky jsem hodil požadovaný obnos, vzal si zakoupený pytlík oranžových plodů a osvěžen nejen ovocem, ale i zážitky opět vyrazil na cestu napříč Austrálií.
Chápan vlnatý patří mezi jedny z největších opic nového světa. Toto mládě jsem vyfotil v Amazonii nedaleko ekvádorského města Tana. Chvíli mě pozorovalo ze svého úkrytu za listy a pak zmizelo. Byla to vteřina. Asi jsem ho ale zaujal, protože se za chvíli objevilo znovu a znovu mi zapózovalo před fotoaparátem. I jeho druhá póza je v této galerii. Fotit zvířata je často velká výzva, člověk si na tu nej fotku musí umět prostě počkat. trpělivost se v těchto chvílích obzvláště vyplácí. Ač byl tento chápán ještě mládě, jeho oči vyzařovali klid a moudrost dospělého jedince. Příroda je prostě fascinující. I proto věřím, že fotografie zvířat se hodí nejen do dětských pokojíčků, ale třeba i do kanceláře, čekárny, nebo na chodbu. Jejich silné pohledy mě kolikrát dokážou nejen vtáhnout, ale dodat klid i vykouzlit úsměv.
