Zobrazen 17. – 25. z 25 výsledků
Na Novém Zélandu jsem strávil neopakovatelných osm měsíců. Osm měsíců, které mi změnily život. Zdejší krajina je přenádherná, divoká a nesmírně fotogenická. Při pohledu na jakoukoliv fotografii z Nového Zélandu se vždycky zasním a vzpomínám na krásný čas, který bych chtěl vrátit zpátky. I proto fotky tak miluju. Uchovávají naše vzpomínky, vypráví příběhy, přináší emoce.
Australský Fraser Island je největším písečným ostrově světa. Má však ještě jedno nej, Na jeho písečném podloží totiž roste deštný prales, který je díky tomu opravdu jedinečný. Co mám na tropických deštných lesích rád, ať už se jedná o Amazonii nebo třeba tento na ostrově Fraser, je jejich svěžest, pučící život a uklidňující energie. Pevně věřím, že tato atmosféra na vás dýchne i z obrazů. Ať už byste si tento motiv pověsili třeba do koupelny, obývacího pokoje nebo třeba pro uklidnění vašich ratolestí.
Bali se za ta léta, kdy tento ostrov bohů mám tu čest navštěvovat, stalo srdcovou záležitostí. Tady relaxuji, zas a znovu objevuji nová zákoutí, žasnu nad usměvavostí místních lidí, užívám si čerstvého exotického ovoce a především chodím fotit zdejší fotogenické scenerie, které mě snad nikdy neomrzí. Nikdy bych si také nepomyslel, že třeba rýžová pole terasovitého typu můžou být tak krásná a dekorativní.
Slope point je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Je až neuvěřitelné, že právě na tomto místě vítr nepřetržitě fouká 24 hodin denně 365 dní v roce. Není divu, že v této části nikdo nežije. Tady na konci jednoho světa jsem se ponořil do myšlenek a definitivně se rozhodl, kam budou mé kroky směřovat po návratu do České republiky. Pozoroval jsem vodu tříštící se o skaliska, sledoval vytrvalý let hejna racků, občasně cvakl spoušť a přemýšlel o životě. Krásné místo!
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Galapágy jsou rájem na Zemi. Nikde jinde na světě jsem neviděl takovou koncentraci volně žijících zvířat, jako právě na galapážských ostrovech. A ty západy slunce! Úplně cítím, jak se nohama bořím do vyhřátého písku, procházím se po pláži, kterou mám jen sám pro sebe, sleduji mořské vlny převalující se tam a zpět a užívám si krásně rozehrané barevné představení odehrávající se na nebi kolem mě. Klid a vyrovnanost je ten pocit, který jsem při pořízení této fotky prožíval. Dovedu si proto představit, že stejnou náladu dokáže tato fotka přenést třeba do ložnice, terapeutického centra nebo obývacího pokoje.
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Je také neoficiálním symbolem pátého kontinentu. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy. Ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Uluru mě okouzlilo!
Vidím to jak dnes. Procházeli jsme se s manželkou a rok a půl starou dcerou po Airlie Beach a má žena mi prozradila, že by si přála někdy se proletět vrtulníkem. Po pár krocích jsme v nedalekém parku spatřili malou helikoptéru, která nabízela vyhlídkové lety. Neváhal jsem ani na vteřinu a své ženě její sen splnil. Proletěla se s námi i naše dcera, která to zvládla s naprostým přehledem a radostí jásala hned, když jsme se odlepili od země. Manželka se smála od ucha k uchu po celý let no a já všechnu tu nádheru pod námi pozoroval skrz hledáček fotoaparátu. A takový je příběh, který se mi vybaví vždy, když vidím tuto fotku. Třeba se vám při pohledu na Whiteheaven Beach vybaví ten váš příběh.
Jezero Yamdrok je jedním ze tří největších posvátných jezer v Tibetu. Jeho vody střeží bohyně Dorje Gegkyi Tso a všichni Tibeťané včetně dalajlámy vykonávají k tomuto jezeru svatou pouť. Jezero je ctěno jako talisman a říká se, že je součástí životního ducha Tibetu. Yamdrok měří 72 kilometrů, jeho rozloha činí 638 km2, dosahuje průměrné hloubky 30 metrů a ve svém nejhlubším místě má metrů 60. Když jsem po cestě spatřil tento výhled, neodolal jsem. Pocukrované vrcholky i azurová voda jezera mně natolik učarovaly, že jsem se na tu nádheru nemohl vynadívat. Navíc mě tento obraz přenesl, a při pohledu na něj stále přenáší, do časů prvních cestovatelů a objevitelů. Vlastně ani nevím proč. Každopádně jeho atmosféra je pro mě magická.