Cestu na tento úchvatný madagaskarský ostrov nikdy nezapomenu. Byla totiž plná dobrodružství. Už v půjčovně aut mi paní říkala, že cestu po východním pobřeží Madagaskaru neprojedu. V tu chvíli se však pro mě stala ještě větší výzvou. Paní měla pravdu v jedné věci, cesta to byla šílená. V jílovitém rozmáčeném terénu jsem se zahrabal několikrát. Cesta byla také plná přívozů, z nichž mnohé byly pouhopouhé bambusové vory. Zdolával jsme nesčetné množství dřevěných mostů, za jejichž stav bych ruku do ohně rozhodně nedal. Jednu noc jsem dokonce přespali v čarodějné vesnici, nebo se to o ní alespoň říká. Na výpravách dost často bývá i cesta cílem. Nosy Mangabe pak už vlastně byl rajskou třešničkou! Za tu fotku to však všechno stálo. Co myslíte vy? Do jakého interiéru byste tento motiv umístili?
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Australský Fraser Island je největším písečným ostrově světa. Má však ještě jedno nej, Na jeho písečném podloží totiž roste deštný prales, který je díky tomu opravdu jedinečný. Co mám na tropických deštných lesích rád, ať už se jedná o Amazonii nebo třeba tento na ostrově Fraser, je jejich svěžest, pučící život a uklidňující energie. Pevně věřím, že tato atmosféra na vás dýchne i z obrazů. Ať už byste si tento motiv pověsili třeba do koupelny, obývacího pokoje nebo třeba pro uklidnění vašich ratolestí.
Bali se za ta léta, kdy tento ostrov bohů mám tu čest navštěvovat, stalo srdcovou záležitostí. Tady relaxuji, zas a znovu objevuji nová zákoutí, žasnu nad usměvavostí místních lidí, užívám si čerstvého exotického ovoce a především chodím fotit zdejší fotogenické scenerie, které mě snad nikdy neomrzí. Nikdy bych si také nepomyslel, že třeba rýžová pole terasovitého typu můžou být tak krásná a dekorativní.
Krokodýli mě vždy fascinovali. Pamatuju si, když jsem fotil tuto fotku v jednom z billabongů v národním parku Kakadu. Byl to mžik, kdy krokodýl vyskočil nad hladinu. Měl jsem pocit, že za tu vteřinu mě svým pohledem proskenoval skrz na skrz. Vyhledávání predátorů ve volné přírodě je má velká záliba, byl jsem proto rád, že mi Jack, místní starousedlík, nabídl, že mě za krokodýli slanovodními zaveze na svém člunu. Zážitek, to byl na celý život.
Slope point je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Je až neuvěřitelné, že právě na tomto místě vítr nepřetržitě fouká 24 hodin denně 365 dní v roce. Není divu, že v této části nikdo nežije. Tady na konci jednoho světa jsem se ponořil do myšlenek a definitivně se rozhodl, kam budou mé kroky směřovat po návratu do České republiky. Pozoroval jsem vodu tříštící se o skaliska, sledoval vytrvalý let hejna racků, občasně cvakl spoušť a přemýšlel o životě. Krásné místo!
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Indonésané Sulawesi považují za květinu mezi všemi ostrovy. V jeho centrální čísti v kraji zvaném Tana Toraja žijí Torajové, někdejší obávaní lovci lebek. Příchozím misionářům se sice podařilo převrátit jejich animistickou víru na křesťanství, ale některé zvyky, tradice a ceremonie se domorodcům podařilo zachovat. Dodnes věří, že kdysi dávno připluli jejich předci do země Toraja z hvězdokup Plejád na vesmírných korábech. Na jejich počest staví Tongonany, tedy tradiční domy ve tvaru vesmírných lodí. Hlavním smyslem života Torajů je navrácení jejich duší ze Země zpět k předkům, tedy zpět mezi hvězdy Plejád. Zvyky, tradice, rituály a vlastně celý jejich život, se tak točí okolo smrti. Tento portrét jsem pořídil právě na jedné takové ceremonii. pohled této holčičky pro mě vyzařuje klid a hrdost na tradice svého kmene.
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Je také neoficiálním symbolem pátého kontinentu. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy. Ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Uluru mě okouzlilo!
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy, ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Červené zbarvení Uluru je dáno oxidací složek obsahujících železo. Při návštěvě Austrálie je návštěva tohoto symbolu pátého kontinentu téměř povinností. Monolit je ve skutečnosti opravdu monumentální.
Jeden pohled někdy stačí k tomu, aby se mi podlomila kolena. Tuto fotku jsem fotil v chýši, kde se dívky právě zdobily tradičními ornamenty. Zmáčkl jsem spoušť, ale v záplavě všech dojmů, prožitků a vyfocených snímků z vesnice tohoto indiánského kmene, jsem na fotku úplně zapomněl. Mou pozornost opět připoutala až doma, kdy jsem dělal výběr fotografií pořízených na této cestě. Pohled této dívky ve mě vzbudil mnoho myšlenek. Na co myslí? Koho nebo co pozoruje? Jaká je její budoucnost? Pro mě samotného je tato fotka pohledem do budoucnosti, kde silný kmen Waurá brání dál úspěšně své tradice, život v pralese provázaný s amazonskou džunglí a s osobitostí sobě vlastní žije naplněný a šťastný život. Minimálně takový, jaký jsem v xinguské vesnici poznal.
Jezero Yamdrok je jedním ze tří největších posvátných jezer v Tibetu. Jeho vody střeží bohyně Dorje Gegkyi Tso a všichni Tibeťané včetně dalajlámy vykonávají k tomuto jezeru svatou pouť. Jezero je ctěno jako talisman a říká se, že je součástí životního ducha Tibetu. Yamdrok měří 72 kilometrů, jeho rozloha činí 638 km2, dosahuje průměrné hloubky 30 metrů a ve svém nejhlubším místě má metrů 60. Když jsem po cestě spatřil tento výhled, neodolal jsem. Pocukrované vrcholky i azurová voda jezera mně natolik učarovaly, že jsem se na tu nádheru nemohl vynadívat. Navíc mě tento obraz přenesl, a při pohledu na něj stále přenáší, do časů prvních cestovatelů a objevitelů. Vlastně ani nevím proč. Každopádně jeho atmosféra je pro mě magická.
