Zobrazuji všech 13 výsledků
Zavřete na chvíli oči a představte si, že jste na pláži. Cítíte, jak se vaše bosé nohy boří do vyhřátého bílého písku, slyšíte šumějící oceán a vnímáte jeho překrásnou azurovou barvu. Cítíte svěžest přírody a je vám po celém těle moc hezky. Jak moc rád bych se teď znovu procházel třeba právě po australské Elis Beach doopravdy!
Zavřete na chvíli oči a představte si, že jste na pláži. Cítíte, jak se vaše bosé nohy boří do vyhřátého bílého písku. Slyšíte šumějící oceán a představujete si jeho azurovou barvu. Vaším tělem proudí svěžest přírody a je vám po celém těle moc hezky. Jak bych se teď rád na toto místo vrátil a opět se procházel po australské Elis Beach doopravdy. Ta volnost, ta harmonie, ta svoboda!
Největší soustavou korálových útesů na světě je Velký bariérový útes táhnoucí se podél severovýchodního pobřeží Austrálie v délce přes 2 000 km. Když jsem zjistil, že jeden z korálových ostrůvků je vytvarován do srdce, hned jsem začal zjišťovat, ve kterých místech leží a jak se k němu dostat. Heart reef jsem se vypravil z městečka Harvey Bay pronajatou helikoptérou. Rád hledám na Zemi důkazy, kdy nám příroda vyznává lásku.
Keporkakové jsou mí velcí oblíbenci. A jsem vděčný, že jsem se k nim dostal tak blízko, že fotky, které prezentuji nejsou výřezem. Keporkaky jsem měl téměř na dosah ruky. Vyfotografovat je ve výskoku je jen dost obtížné. Setkání s těmito velikány bylo pro mě dojemným zážitkem, který pro mě moc znamená.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Cestu na tento úchvatný madagaskarský ostrov nikdy nezapomenu. Byla totiž plná dobrodružství. Už v půjčovně aut mi paní říkala, že cestu po východním pobřeží Madagaskaru neprojedu. V tu chvíli se však pro mě stala ještě větší výzvou. Paní měla pravdu v jedné věci, cesta to byla šílená. V jílovitém rozmáčeném terénu jsem se zahrabal několikrát. Cesta byla také plná přívozů, z nichž mnohé byly pouhopouhé bambusové vory. Zdolával jsme nesčetné množství dřevěných mostů, za jejichž stav bych ruku do ohně rozhodně nedal. Jednu noc jsem dokonce přespali v čarodějné vesnici, nebo se to o ní alespoň říká. Na výpravách dost často bývá i cesta cílem. Nosy Mangabe pak už vlastně byl rajskou třešničkou! Za tu fotku to však všechno stálo. Co myslíte vy? Do jakého interiéru byste tento motiv umístili?
Cestu na tento úchvatný madagaskarský ostrov nikdy nezapomenu. Byla totiž plná dobrodružství. Už v půjčovně aut mi paní říkala, že cestu po východním pobřeží Madagaskaru neprojedu. V tu chvíli se však pro mě stala ještě větší výzvou. Paní měla pravdu v jedné věci, cesta to byla šílená. V jílovitém bahnitém terénu jsem se zahrabal několikrát. Cesta byla také plná přívozů, z nichž mnohé byly pouhopouhé bambusové vory. Zdolával jsme nesčetné množství dřevěných mostů, za jejichž stav bych ruku do ohně rozhodně nedal. Jednu noc jsem dokonce přespali v čarodějné vesnici, nebo se to o ní alespoň říká. Na výpravách dost často bývá i cesta cílem. Nosy Mangabe pak už na takové cestě byl rajskou třešničkou!
Do Sydney jsem se zamiloval na první pohled! Zdejším architektům se tu totiž podařilo vytvořil dokonalou harmonii dvou světů – cihlové budovy koloniální architektury tu jako jednotlivé dílky puzzle zapadají do moderních výškových budov. Stejně dokonalá, tedy alespoň pro mě, je i věhlasná budova opery, která se velmi záhy od svého vzniku stala neodlučitelným symbolem této metropole. Opera Sydney House stojí na výběžku Bennelong Point v malebné zátoce Botany Bay. Dánský architekt Jørn Utzon se při jejím návrhu nechal inspirovat mořskými symboly jako je lastura nebo námořní plachty. Operu slavnostně otevřela v roce 1973 sama královna Alžběta II. Vždycky, když se podívám na tuhle fotku cítím nezaměnitelný svěží mořský vzduch, typickou australskou pohodu, která panuje i takovém velkoměstě, jakým je Sydney, ale i údiv na lidskými schopnostmi.
Na Novém Zélandu jsem strávil neopakovatelných osm měsíců. Osm měsíců, které mi změnily život. Zdejší krajina je přenádherná, divoká a nesmírně fotogenická. Při pohledu na jakoukoliv fotografii z Nového Zélandu se vždycky zasním a vzpomínám na krásný čas, který bych chtěl vrátit zpátky. I proto fotky tak miluju. Uchovávají naše vzpomínky, vypráví příběhy, přináší emoce.
Slope point je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Je až neuvěřitelné, že právě na tomto místě vítr nepřetržitě fouká 24 hodin denně 365 dní v roce. Není divu, že v této části nikdo nežije. Tady na konci jednoho světa jsem se ponořil do myšlenek a definitivně se rozhodl, kam budou mé kroky směřovat po návratu do České republiky. Pozoroval jsem vodu tříštící se o skaliska, sledoval vytrvalý let hejna racků, občasně cvakl spoušť a přemýšlel o životě. Krásné místo!
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Galapágy jsou rájem na Zemi. Nikde jinde na světě jsem neviděl takovou koncentraci volně žijících zvířat, jako právě na galapážských ostrovech. A ty západy slunce! Úplně cítím, jak se nohama bořím do vyhřátého písku, procházím se po pláži, kterou mám jen sám pro sebe, sleduji mořské vlny převalující se tam a zpět a užívám si krásně rozehrané barevné představení odehrávající se na nebi kolem mě. Klid a vyrovnanost je ten pocit, který jsem při pořízení této fotky prožíval. Dovedu si proto představit, že stejnou náladu dokáže tato fotka přenést třeba do ložnice, terapeutického centra nebo obývacího pokoje.
Vidím to jak dnes. Procházeli jsme se s manželkou a rok a půl starou dcerou po Airlie Beach a má žena mi prozradila, že by si přála někdy se proletět vrtulníkem. Po pár krocích jsme v nedalekém parku spatřili malou helikoptéru, která nabízela vyhlídkové lety. Neváhal jsem ani na vteřinu a své ženě její sen splnil. Proletěla se s námi i naše dcera, která to zvládla s naprostým přehledem a radostí jásala hned, když jsme se odlepili od země. Manželka se smála od ucha k uchu po celý let no a já všechnu tu nádheru pod námi pozoroval skrz hledáček fotoaparátu. A takový je příběh, který se mi vybaví vždy, když vidím tuto fotku. Třeba se vám při pohledu na Whiteheaven Beach vybaví ten váš příběh.