Osud domorodých obyvatel Aboriginců ve mě vyvolává smutek. Bohužel se tito domorodci nedokázali ubránit kolonizátorům a jejich smutná historie mnohé z nich vyhnala na okraj společnosti. O to víc mě těší, že jsou v Austrálii stále společenstva, která si svou zemitou kulturu rudého kontinentu stále udržuje a snaží se zprostředkovat ji i okolnímu světu. Tento chlapec patří ke kmeni Tjapukai, který obývá tropickou oblast v okolí Cairns. Z jeho pohledu jsem cítil především hrdost.
Zavřete na chvíli oči a představte si, že jste na pláži. Cítíte, jak se vaše bosé nohy boří do vyhřátého bílého písku, slyšíte šumějící oceán a vnímáte jeho překrásnou azurovou barvu. Cítíte svěžest přírody a je vám po celém těle moc hezky. Jak moc rád bych se teď znovu procházel třeba právě po australské Elis Beach doopravdy!
Zavřete na chvíli oči a představte si, že jste na pláži. Cítíte, jak se vaše bosé nohy boří do vyhřátého bílého písku. Slyšíte šumějící oceán a představujete si jeho azurovou barvu. Vaším tělem proudí svěžest přírody a je vám po celém těle moc hezky. Jak bych se teď rád na toto místo vrátil a opět se procházel po australské Elis Beach doopravdy. Ta volnost, ta harmonie, ta svoboda!
Největší soustavou korálových útesů na světě je Velký bariérový útes táhnoucí se podél severovýchodního pobřeží Austrálie v délce přes 2 000 km. Když jsem zjistil, že jeden z korálových ostrůvků je vytvarován do srdce, hned jsem začal zjišťovat, ve kterých místech leží a jak se k němu dostat. Heart reef jsem se vypravil z městečka Harvey Bay pronajatou helikoptérou. Rád hledám na Zemi důkazy, kdy nám příroda vyznává lásku.
Keporkakové jsou mí velcí oblíbenci. A jsem vděčný, že jsem se k nim dostal tak blízko, že fotky, které prezentuji nejsou výřezem. Keporkaky jsem měl téměř na dosah ruky. Vyfotografovat je ve výskoku je jen dost obtížné. Setkání s těmito velikány bylo pro mě dojemným zážitkem, který pro mě moc znamená.
Austrálie bez klokanů by nebyla Austrálií a nepotkat na rudém kontinentu alespoň jednoho snad ani nelze. Při setkání s touto klokaní mámou jsem se zaměřil na pelíšek, který vak jejímu mláděti vytváří. Dostatek prostoru, teplo a bezpečí jsem klokánkovi trochu záviděl. Jsem ale přesvědčen, že on se už nemohl dočkat, až máminu kapsu opustí a vydá se prozkoumat svět.
Slovo koala znamená v řeči domorodých Austrálců „nepije“. Koala medvídkovitá skutečně nepije, všechny potřebné tekutiny přijímá z eukalyptových listů, kterými se živí. Koaly mají vcelku poklidný život. Zhruba čtyři hodiny denně tráví sháněním potravy a zbytek dne většinou prospí. Občas bych s nimi i měnil. Pokud máte doma dítko milující přírodu, věřím, že právě tato fotografie v podobě dekorativního obrazu mu udělá radost.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Koalí mámy nosí pelíšek pro svá mláďata stále s sebou. Když jsem mezi větvemi eukalyptu uprostřed australského outbacku spatřil tuto nerozlučnou dvojici, hned mnou projela hřejivé teplo, pocit bezpečí i nabíjející energie lásky. Vyfotil jsem jen pár snímků, nechtěl jsem totiž rušit tento vzácný okamžik. Koalí máma mi ve zvířecím světě ukázala další podobu lásky – té mateřské.
Na Novém Zélandu jsem strávil neopakovatelných osm měsíců. Osm měsíců, které mi změnily život. Zdejší krajina je přenádherná, divoká a nesmírně fotogenická. Při pohledu na jakoukoliv fotografii z Nového Zélandu se vždycky zasním a vzpomínám na krásný čas, který bych chtěl vrátit zpátky. I proto fotky tak miluju. Uchovávají naše vzpomínky, vypráví příběhy, přináší emoce.
Západy slunce moc často nefotím, ale když jsem v Darwinu na pláži sledoval tuto hru barev, nedalo mi to. Vytáhl jsem stativ a fotil. Jako na objednávku připlula i jachta, která dotvořila romantickou atmosféru dálek a dobrodružství.
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Je také neoficiálním symbolem pátého kontinentu. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy. Ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Uluru mě okouzlilo!
Uluru je jedinečným monolitem, který je zároveň druhým největším monolitem světa. Vypíná se do výšky 348 metrů nad okolní poušť. Kolonisté ho v 19. století pojmenovali Ayersova skála, podle tehdejšího ministerského předsedy, ale domorodci kmene Pitjantjantjara mu už dávno před tím dali své vlastní mystické jméno – Uluru, což v překladu znamená Místo dávající stín. Červené zbarvení Uluru je dáno oxidací složek obsahujících železo. Při návštěvě Austrálie je návštěva tohoto symbolu pátého kontinentu téměř povinností. Monolit je ve skutečnosti opravdu monumentální.
