Sloni jsou moudrá stvoření a pozorovat je ve volné přírodě je pro mě vždy dojemný zážitek. Věřte, že vzpomínky na africké safari nikdy neomrzí. Obzvláště v takovém momentě, jako je zachycen na této fotografii. Sloní máma s mláďaty ode mě byla jen pár metrů. Dokonalá svěží scenérie obklopující slony na mě už v okamžik focení působila nesmírně klidně. Ve spojení s moudrým pohledem samice ve mě vždy vzplane síla, která mě vede nejen v mém fotografickém životě kupředu. Stejně tak, jako ku předu směřuje tato sympatická rodinka.
Chameleoni jsou neobyčejní ještěři žijící v Africe, v okolí Středozemního moře, na Blízkém východě, Srí Lance i v Indii. Jejich hlavní domovinou je však ostrov Madagaskar. Obývají pouště, polopouště, savany, nížinné i horské deštné lesy. Žít mohou dokonce i v nadmořských výškách nad 4.000 metrů. Chameleoni dokážou změnit barvu kůže a to z mnoha důvodů. Třeba pokud je jim zima, v době námluv, k maskování, v závislosti na náladě, stresu nebo z důvodu zastrašení. Že existuje růžový chameleon jsem až do návštěvy Madagaskaru neměl ani tušení. Čtvrtý největší ostrov světa je ale natolik unikátní, že by mě nepřekvapilo, kdyby tu chameleoni hráli barvou duhy.
Největší soustavou korálových útesů na světě je Velký bariérový útes táhnoucí se podél severovýchodního pobřeží Austrálie v délce přes 2 000 km. Když jsem zjistil, že jeden z korálových ostrůvků je vytvarován do srdce, hned jsem začal zjišťovat, ve kterých místech leží a jak se k němu dostat. Heart reef jsem se vypravil z městečka Harvey Bay pronajatou helikoptérou. Rád hledám na Zemi důkazy, kdy nám příroda vyznává lásku.
Kolibříkům se přezdívá létající drahokamy. Když jsem spatřil svého prvního, musel jsem této přezdívce dát za pravdu. Tito drobní ptáčci jsou totiž skutečně ozdobou deštných pralesů Latinské Ameriky. Možná i proto je jejich fotografování opředeno tvrdou prací a i já jsem si musel tento šperk do svého archivu tvrdě zasloužit. Na tuto fotografii jsem bez hnutí, s notnou dávkou trpělivosti a soustředění čekal téměř dvě hodiny. Kolibříci jsou totiž neobyčejně rychlí, vytrvale dokážou letět rychlostí až 50 km/h, umí bleskově měnit úhel pohybu křídel podle toho, jak právě fouká vítr! Dokážou se vznášet na místě nebo dokonce v letu couvat. Od pradávna jsou tito drobní ptáčci pro mnohé jihoamerické šamany poslem radosti, smíchu a lásky. I mě nakonec tento kolibřík bělokrký úsměv na tváři vykouzlit dokázal.
Keňský národní park Masai Mara je pro mě fascinující divadlo plné zvířecích aktérů, které bych dokázal pozorovat dlouhé hodiny. Minimálně dvě hodiny jsem strávil i focením tohoto lvíčete a jeho sourozenců, kteří dováděli s hravostí a zvídavostí dítěte. Na veškeré dění samozřejmě dohlížejí přísným okem i lví mámy, které svá mláďata vedou k jednomu jedinému cíli. Být silným jedincem, který v divoké africké přírodě přežije a zachová druh. Toto lvíčátko právě prozkoumává svět a přijímá zákonitosti lví smečky. Za kmenem stromu na éto fotografii se ale schovává další mládě. Nedlouho po stisknutí spouště fotooaparátu druhý lvíček „zaútočil“ na svého kámoše a začalo opravdové kočkování. Soustředil jsem se, aby mi neunikl ani jeden záběr. I přesto jsem se přistihl, jak mi jejich hravost, radost a roztomilost vykouzlily úsměv na tváři.
Svět národního parku Kakadu je velmi pestrý a celá rozlehlá oblast chrání širokou škálu prostředí. V tomto australském přírodním skvostu jsem strávil téměř týden a každý den jsem žasl nad nádherně divokým světem řek, říček a billabongů, ale také nad bohatým život mokřadů a bažin, mangrovových porostů, vápencových skalních formací, eukalyptů i rozsáhlých nížin. V parku žije nesčetné množství druhů rostlin a živočichů. Nejpočetněji je zde zastoupeno vodní ptactvo. Park je domovem pro tři miliony ptáků. Za úsvitu jsem rád poslouchal hašteřivé papoušky kakadu naholícé. Jeden pár mi k tomu dokonce takto zapózoval.
Austrálie má mnoho ikonických symbolů. Jedním z nich je i cedule Pozor klokani!. Na dlouhých rovinkách uprostřed pouště často bývají jediným zpestřením na cestě. Ale k nejmenšímu kontinentu světa to prostě patří. A věřte, že každý, kdo někdy byl v austrálii, má tuto ceduli ve svém archivu fotografií. Přesto i tato fotografie může mít svůj příběh. Třeba takový, kdy jsem přesně naproti této ceduli nakupoval poprvé v životě v selfe service stánku ty nejlepší pomeranče, jaké jsem kdy měl. Do připravené kasičky jsem hodil požadovaný obnos, vzal si zakoupený pytlík oranžových plodů a osvěžen nejen ovocem, ale i zážitky opět vyrazil na cestu napříč Austrálií.
Planeta Země je tak krásná! Pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí je pro mě vždycky nesmírně fascinující a také uklidňující. Chápan vlnatý patří mezi jedny z největších opic nového světa. Co toto mládě zaujalo sice už nevím, ale po těch několika letech si alespoň můžu vytvářet vlastní příběhy. Třeba, že vzhlíží k nebi a s pokorou prosí všechny amazonské lesní duchy a démony za harmonii světa. Vždycky, když tohoto chápana vlnatého vidím, vzpomenu si také na jednu úplně jinou fotku, podívat se na ni můžete zde. Schválně, je i pro vás v něčem podobná?
