Zobrazuji všech 10 výsledků
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Socha Ježíše Krista Vykupitele v Rio de Janeiru je jedním ze symbolů Brazílie. Střeží město a svými pažemi jej objímá. Překvapilo mě, jak jsem byl rád, když jsem ho alespoň v dáli při obchůzkách městem spatřil Skoro jako by skutečně vysílal jakousi sílu, klid a jistotu každému, kdo se na něj podívá. Nevím. Jedno ale vím jistě, bez této sochy by Rio nebylo takové, jaké je.
Pohled tohoto muže, který se přišel pomodlit do bangkokského chrámu sedícího Buddhy Wat Suthat, jsou plné naděje a víry. Vždycky, když tuhle fotku vidím, zalije mě neuvěřitelný klid a pocit, že vše je tak, jak má být. Věřím, že přesně takovou harmonii a víru dokáže tento stařík přenést i do interiéru, třeba terapeutického centra, čekárny ale i do obývacího pokoje.
Ostrov Bali, i když to možná na první pohled návštěvníka tak nevypadá, je místem neskonalého klidu, míru, úsměvů, tolerance a vstřícnosti. Aby člověk Bali správně pochopil, musí se na toto místo podívat z trochu jiného úhlu pohledu, očima místních obyvatel. Život, tradice a zvyky na Bali vychází především z pestré balijské kultury a všudypřítomné úcty domorodců k mnoha bohům, kteří ovládají tamější svět. Balijským bohům a démonům patří i mnohé zdejší tance.
Květiny jsou neuvěřitelně dekorativní. Ať už stojí váza s barevnou kyticí na stole, konferenčním stolku nebo třeba visí krásně barevné květy ve formě obrazu na stěně interiéru. Vždy mě fascinuje jakou optimistickou atmosférou dokážou květiny svými barvami, křehkostí a ladností navodit. Dekorativní foto obraz s těmito květy se skvěle hodí do dívčího pokoje, předsíně, obývacího pokoje nebo třeba do terapeutického centra. Tyto lotosové květy jsem vyfotografoval v jednom malém buddhistickém chrámu na jihu Barmy, kam je místní stařenka donesla k oltáři, aby uctila své bohy. Možná i proto mají pro mě takový vznešený charakter.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že Země je místo plné moudrosti, naděje, harmonie a radosti. A i když mi někdy nebylo zrovna hej, dokázal mi pohled na její krásu vyčarovat úsměv na tváři. Mirror Lakes tvoří soustavu jezer ležících na jižním ostrově na Novém Zélandu. Jezera najdete na cestě mezi Te Anau a Milford Soundem. Pohled na hory zrcadlící se v jejich klidných hladinách se neomrzí nikdy. Pamatuji si, že jsem měl jediný den na vyfocení tohoto snímku. V hlavě jsem si jej přesně takto vysnil a moc jsem si přál, aby v ten podvečer zrovna nefoukal vítr, aby hladina jezera byla klidná a odrážela úchvatný obraz jako zrcadlo. Přál jsem si to moc a přál jsem si dobře. Hladina jezera tohoto podvečera byla klidná jako mysl Maorského šamana.
Cestu na tento úchvatný madagaskarský ostrov nikdy nezapomenu. Byla totiž plná dobrodružství. Už v půjčovně aut mi paní říkala, že cestu po východním pobřeží Madagaskaru neprojedu. V tu chvíli se však pro mě stala ještě větší výzvou. Paní měla pravdu v jedné věci, cesta to byla šílená. V jílovitém bahnitém terénu jsem se zahrabal několikrát. Cesta byla také plná přívozů, z nichž mnohé byly pouhopouhé bambusové vory. Zdolával jsme nesčetné množství dřevěných mostů, za jejichž stav bych ruku do ohně rozhodně nedal. Jednu noc jsem dokonce přespali v čarodějné vesnici, nebo se to o ní alespoň říká. Na výpravách dost často bývá i cesta cílem. Nosy Mangabe pak už na takové cestě byl rajskou třešničkou!
Fotil jsem kalderové jezero Quilotoa Loop a stále jsem někde za mnou slyšel hihotání. Po chvíli mi to nedalo, otočil jsem se a kousek ode mne stály dvě krásné dívky. Jedna docela maličká, asi semdiletá holčička se držela za ruku své patnáctileté sestry a s úsměvem na tváři mě pozorovaly při práci. Kývnul jsem na pozdrav a zeptal se, jestli si můžu pořídit jejich portrét. Souhlasili a k mému překvapení zareagovali na foťák se samozřejmou přirozeností. Jako by to byly ostřílené fotomodelky, které před foťákem stojí dennodenně. Nestojí! Nicméně díky jejich bezprostřednosti mám na fotografii zaznamenanou opravdovou sesterskou lásku. Láska je!