Amazonský deštný prales je pokladnicí přírodního bohatství naší planety. Motýl morpho je považován za jednoho z nejkrásnějších motýlů planety. Jeho blankytně modrá křídla učarují pohled každého, kdo jej uprostřed nezkrotné džungle spatří. Jsem o tom přesvědčen. Stejně jako zakopaný poklad, hledá se v pralesích Jižní Ameriky morpho stejně obtížně. Ačkoliv jsem navštívil Amazonii opakovaně, tohoto nádherného motýla jsem spatřil pouze jednou. O to víc si tohoto setkání cením.
Někdo hady miluje, druzí je nesnáší. Já patřím k té první skupině. Kdykoliv jsem v pralese, hady vyhledávám a fotím. Za touhle krajtou jsem šel neprostupným pralesem několik dní. Cestu jsem si musel prosekávat mačetou. V jedné z vesnic, do které jsem došel, jsem potkal Oliho. Tento bývalý voják mě dost výrazně upozornil, že část tohoto pralesa je stále zaminovaná. Nabídl mi, že půjde se mnou a že se pokusíme společně krajty, které zde žijí, nalézt. Musím přiznat, že jsem za jeho pomoc byl nesmírně vděčný. Společně jsme se tak prosekávali džunglí. Stoupali jsme do strmých kopců, brodili potoky, Já obtěžkán batohem s technikou, Oli vybaven ťapkami. Ale do cíle jsme došli a hada skutečně objevili. V tu chvíli jsem byl sice znavený jako pes, ale nesmírně šťastný. Ostatně jako vždycky, když splním cíl, který jsem si na začátku vytyčil.
Sloni jsou moudrá stvoření a pozorovat je ve volné přírodě je pro mě vždy dojemný zážitek. Věřte, že vzpomínky na africké safari nikdy neomrzí. Obzvláště v takovém momentě, jako je zachycen na této fotografii. Sloní máma s mláďaty ode mě byla jen pár metrů. Dokonalá svěží scenérie obklopující slony na mě už v okamžik focení působila nesmírně klidně. Ve spojení s moudrým pohledem samice ve mě vždy vzplane síla, která mě vede nejen v mém fotografickém životě kupředu. Stejně tak, jako ku předu směřuje tato sympatická rodinka.
Chameleoni jsou neobyčejní ještěři žijící v Africe, v okolí Středozemního moře, na Blízkém východě, Srí Lance i v Indii. Jejich hlavní domovinou je však ostrov Madagaskar. Obývají pouště, polopouště, savany, nížinné i horské deštné lesy. Žít mohou dokonce i v nadmořských výškách nad 4.000 metrů. Chameleoni dokážou změnit barvu kůže a to z mnoha důvodů. Třeba pokud je jim zima, v době námluv, k maskování, v závislosti na náladě, stresu nebo z důvodu zastrašení. Že existuje růžový chameleon jsem až do návštěvy Madagaskaru neměl ani tušení. Čtvrtý největší ostrov světa je ale natolik unikátní, že by mě nepřekvapilo, kdyby tu chameleoni hráli barvou duhy.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Austrálie bez klokanů by nebyla Austrálií a nepotkat na rudém kontinentu alespoň jednoho snad ani nelze. Při setkání s touto klokaní mámou jsem se zaměřil na pelíšek, který vak jejímu mláděti vytváří. Dostatek prostoru, teplo a bezpečí jsem klokánkovi trochu záviděl. Jsem ale přesvědčen, že on se už nemohl dočkat, až máminu kapsu opustí a vydá se prozkoumat svět.
Slovo koala znamená v řeči domorodých Austrálců „nepije“. Koala medvídkovitá skutečně nepije, všechny potřebné tekutiny přijímá z eukalyptových listů, kterými se živí. Koaly mají vcelku poklidný život. Zhruba čtyři hodiny denně tráví sháněním potravy a zbytek dne většinou prospí. Občas bych s nimi i měnil. Pokud máte doma dítko milující přírodu, věřím, že právě tato fotografie v podobě dekorativního obrazu mu udělá radost.
Keňský národní park Masai Mara je pro mě fascinující divadlo plné zvířecích aktérů, které bych dokázal pozorovat dlouhé hodiny. Minimálně dvě hodiny jsem strávil i focením tohoto lvíčete a jeho sourozenců, kteří dováděli s hravostí a zvídavostí dítěte. Na veškeré dění samozřejmě dohlížejí přísným okem i lví mámy, které svá mláďata vedou k jednomu jedinému cíli. Být silným jedincem, který v divoké africké přírodě přežije a zachová druh. Toto lvíčátko právě prozkoumává svět a přijímá zákonitosti lví smečky. Za kmenem stromu na éto fotografii se ale schovává další mládě. Nedlouho po stisknutí spouště fotooaparátu druhý lvíček „zaútočil“ na svého kámoše a začalo opravdové kočkování. Soustředil jsem se, aby mi neunikl ani jeden záběr. I přesto jsem se přistihl, jak mi jejich hravost, radost a roztomilost vykouzlily úsměv na tváři.
Pro mnohé jsou králové zvířat ztělesněním síly, energie, elegance, šarmu a především týmové spolupráce. Lvi jsou jedinými kočkovitými šelmami, které žijí v pevně semknutých smečkách. Tento způsob života jim přináší bezesporu mnoho výhod. Vedle udržení teritoria a ochrany mláďat také to, že si v průběhu lovu můžou troufnout na větší kořist. Tyto lvice právě po takovém náročném lovu odpočívají. Přesto je jejich zrak stále ve střehu! Mít takové silné lvice v zádech je určitě silná motivace a dovedu si představit, že právě tento obraz dokreslí tu pravou atmosféru třeba v ředitelské kanceláři.
Svět národního parku Kakadu je velmi pestrý a celá rozlehlá oblast chrání širokou škálu prostředí. V tomto australském přírodním skvostu jsem strávil téměř týden a každý den jsem žasl nad nádherně divokým světem řek, říček a billabongů, ale také nad bohatým život mokřadů a bažin, mangrovových porostů, vápencových skalních formací, eukalyptů i rozsáhlých nížin. V parku žije nesčetné množství druhů rostlin a živočichů. Nejpočetněji je zde zastoupeno vodní ptactvo. Park je domovem pro tři miliony ptáků. Za úsvitu jsem rád poslouchal hašteřivé papoušky kakadu naholícé. Jeden pár mi k tomu dokonce takto zapózoval.
Leguán mořský vyhřívající se na černém útesu mi trpělivě pózoval několik minut. Na pobřeží galapážských ostrovů se leguáni mořští vyhřívají po většinu dne. Sluneční svit jim dává teplo, které potřebují k životu. Tento druh leguána je unikátní nejenom proto, že žije na Galapágách, ale především proto, že hledá potravu v moři. Dokáže se potopit až do 15ti metrových hloubek, díky čemuž je jediným ještěrem, který plave v moři. Nikdy před tím, než jsem navštívil Galapágy, jsem nikde neviděl takovou koncentraci zvířat na jednom místě, jako právě zde. Na jednom kilometru pobřeží může odpočívat na tisíc leguánů. Celkem jich na Galapágách žije téměř tři sta tisíc.
Koalí mámy nosí pelíšek pro svá mláďata stále s sebou. Když jsem mezi větvemi eukalyptu uprostřed australského outbacku spatřil tuto nerozlučnou dvojici, hned mnou projela hřejivé teplo, pocit bezpečí i nabíjející energie lásky. Vyfotil jsem jen pár snímků, nechtěl jsem totiž rušit tento vzácný okamžik. Koalí máma mi ve zvířecím světě ukázala další podobu lásky – té mateřské.
Austrálie má mnoho ikonických symbolů. Jedním z nich je i cedule Pozor klokani!. Na dlouhých rovinkách uprostřed pouště často bývají jediným zpestřením na cestě. Ale k nejmenšímu kontinentu světa to prostě patří. A věřte, že každý, kdo někdy byl v austrálii, má tuto ceduli ve svém archivu fotografií. Přesto i tato fotografie může mít svůj příběh. Třeba takový, kdy jsem přesně naproti této ceduli nakupoval poprvé v životě v selfe service stánku ty nejlepší pomeranče, jaké jsem kdy měl. Do připravené kasičky jsem hodil požadovaný obnos, vzal si zakoupený pytlík oranžových plodů a osvěžen nejen ovocem, ale i zážitky opět vyrazil na cestu napříč Austrálií.
Krokodýli mě vždy fascinovali. Pamatuju si, když jsem fotil tuto fotku v jednom z billabongů v národním parku Kakadu. Byl to mžik, kdy krokodýl vyskočil nad hladinu. Měl jsem pocit, že za tu vteřinu mě svým pohledem proskenoval skrz na skrz. Vyhledávání predátorů ve volné přírodě je má velká záliba, byl jsem proto rád, že mi Jack, místní starousedlík, nabídl, že mě za krokodýli slanovodními zaveze na svém člunu. Zážitek, to byl na celý život.
Planeta Země je tak krásná! Pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí je pro mě vždycky nesmírně fascinující a také uklidňující. Chápan vlnatý patří mezi jedny z největších opic nového světa. Co toto mládě zaujalo sice už nevím, ale po těch několika letech si alespoň můžu vytvářet vlastní příběhy. Třeba, že vzhlíží k nebi a s pokorou prosí všechny amazonské lesní duchy a démony za harmonii světa. Vždycky, když tohoto chápana vlnatého vidím, vzpomenu si také na jednu úplně jinou fotku, podívat se na ni můžete zde. Schválně, je i pro vás v něčem podobná?
